Matka (M)
Dítě (X)
M: Nemyj to nádobí. Já to udělám.
X: Díky moc.
po hodině…
M: Jak to, že si čteš, já za tebe myji nádobí, a ty si čteš.
X: Sama jsi to chtěla, ne?
M: Myslela jsem, že budeš místo toho dělat něco inteligentního.
matka kontroluje otcovu poštu
M: Co se díváš tak káravě? Ty jsi tak agresivní!
X: Nesouhlasím s tím.
M: Kolikrát já nesouhlasím s tím, co děláš…
M: Budím tě už půl hodiny.
X: Promiň, ale neslyšela jsem tě.
M: Lžeš, protože mě chceš naštvat.
M: To jsi tak blbá, že si nemůžeš zapamatovat, že máš vypnout ohřívání vody? Proč tedy vůbec chodíš do školy?
X: Promiň, zapomněla jsem.
M: Jak by to vypadalo, kdybych já zapomínala?
X: To nevím.
M: Nebuď drzá.
X: Jen jsem ti odpověděla.
M: To jsi tak stupidní, že nepoznáš řečnickou otázku?
X: Asi jo.
M: Už zase.
M: Umyla bys to nádobí?
X: Jo.
po čtvrt hodině ho matka umyje…
X: Mami, tys to nádobí umyla? Chtěla jsem to potom udělat.
M: Copak můžu čekat, až se uráčíš to udělat? Co si člověk neudělá, to nemá.
X: Jdu s XY do kavárny. Vrátím se v deset.
M: Pošli mi zprávu.
X: Proč?
M: Snad mám právo vědět, kde jsi, ne?
X: Budu v kavárně s XY, vrátím se v deset.
M: Nediskutuj se mnou. Ty jsi tak hrozně protivná.
M: Jak to, že jsi mi neposlala zprávu?
X: Zapomněla jsem.
M: Co jiného máš v té hlavě nosit, než tu jedinou věc, kterou jsi měla udělat?
X: Promiň.
M: K čemu mi je tvoje omluva?
X: Tak co mám říct?
M: Nic, mlčet máš. Kdybych já byla tak drzá na svoje rodiče, tak bych od nich dostala, že bych si týden nesedla.
matka přichází v deset večer z kávy s přítelkyní
M: Jsem hrozná matka, viď?
X: Ne, nejsi.
M: Proč to říkáš tak divně?
X: Já to neřekla divně, jestli to tak vyznělo, omlouvám se.
M: Takže si nemyslíš, že jsem špatná matka.
X: Ne. Máš právo se bavit.
M: Táta se totiž baví pořád. On nemusí živit děti…
X: Vždyt ti nikdo nic nevyčítá.
M: Proč mě přerušuješ? V téhle rodině nemůžu nikdy nic říct.
M: Tak jak bylo ve škole?
X: Vcelku dobré.
M: To ti nestojím za to, abys mi o tom něco řekla?
X: O xxx jsme dělali yyy, o zzz jsem něco uměla dobře…
M: Můžeš se u toho přestat takhle tvářit?
X: Jak?
M: Ty jsi tak hnusná! Běž, nechci tě vidět. To mám za to, že vstávám v pět, abych ti vydělala na tu tvou blbou školu. A laskavě nezavírej dveře, když s tebou mluvím.
X: Říkala jsi, že mám jít pryč.
M: Ty jsi tak odporná, já to nechápu.
M: Jak to, že zase spíš?
X: Promiň. Byla jsem unavená.
M: A já snad nejsem. Copak si mohu dovolit lehnout? Co tady dělá ta knížka na zemi?
X: Leží.
M: Nedělej ze mě idiota. Ty jsi tak odporná, hnusná holka. Nevděčná, podlá, křivá, jako tvůj táta i sestra. Nikdo v téhle rodině mě nikdy neposlouchal. Léta letoucí na vás všechny dřu, zatímco si užíváte život. Je mi z vás zle. A okamžitě vypadni z té postele.
Autorka článku: Tereza Langová
Další články od této autorky
Článek zaujal už 
lidí
